Japonská plemena
Mezi psy z Japonska se řadí několik plemen, ale pouze 6 z nich se řadí do Nippon inu. Jde o plemena se stejnými znaky, kterými jsou vztyčené uši, stočený ocas, stavba těla, ale liší se velikostí, barvou srsti a z části i povahou. Jako další plemena můžeme jmenovat například Tosa inu, Japonského špice, Japonského teriéra a Japonského china. V této části se ale budeme věnovat pouze plemenům spadajícím pod Nippon inu a začneme od největšího.
Akita
Jedná se o velkého psa (v kohoutku 67 cm u psů a 61 cm u fen), se silnou kostrou, ale je dobře vyvážený, ušlechtilý a důstojný.
Historie toho plemene je bouřlivá. Během druhé světové války byly akity kříženy s německými ovčáky, protože ti jediní nebyli chytáni pro kožešinu na uniformy pro vojsko. Důsledkem však bylo rozdělení plemena na tři typy: Matagi akity, bojové akity a ovčácké akity. Po válce byl velmi oblíbeným pes Kongo-go z linie Dewa, který byl na rozhraní mezi bojovou a ovčáckou akitou. Rozumní chovatelé však křížili svoje psy s Matagi akitami, aby navrátili plemeni jeho původní vzhled a ustálili jeho typ do podoby, kterou známe dnes.
Akity mají z Nippon inu nejrůznější zbarvení srsti: červená, žíhaná, bílá a méně známá sezamová. Všechny barvy musí vykazovat urajiro (jde o bílou barvu srsti na stranách tlamy, lících, spodní straně čelisti, krku, hrudníku, těle, ocasu a vnitřní straně končetin), které je pro většinu Nippon inu typické.
Shikoku
Plemeno pochází ze středně velkých psů, kteří žijí v Japonsku od dávných dob. Shikoku byl šlechtěn jako lovecký pes, který se specializoval na lov divokých prasat na ostrově Shikoku v prefektuře Kochi, odtud název plemene. Plemeno bylo rozděleno na tři linie: Awa, Hongawa a Hata, kdy nejpůvodnější ráz si zachovala linie Hongawa. Pro plemeno je typická jeho sezamová barva srsti, která se dá neoficiálně rozdělit na červeně-sezamovou (aka-goma), sezamovou (goma) a černě sezamovou (kuro-goma). Oficiálně může být Shikoku červené, sezamové a černé s pálením.
Kishu
Kishu pochází stejně jako Shikoku ze středně velkých psů, žijících v Japonsku. Kishu se ale vyvíjel v hornatých oblastech Kishu, tedy prefektury Wakajama a Mie. Plemeno mělo původně všechny kombinace barev, kdy na jednom psovi bylo možné vidět bílou, červenou, sezamovou nebo dokonce i žíhanou. Vícebarevná srst vymizela však už v polovině 20. století a v plemeni se už neobjevila. Dnes jsou v Evropě vidět hlavně jedinci čistě bílé barvy. Plemeno bylo vyšlechtěno pro lov divokých prasat a jelenů. Traduje se, že lovci dávali přednost bílé barvě, která byla v lesích lépe vidět a bylo tak menší riziko, že si lovec mohl splést jinak barevného psa s divokým prasetem. Důležitou informací je i to, že v ČR je jedna z největších chovatelských základen Evropy tohoto plemene. Nejvýznamnější chovatelskou stanicí je Gentle Heart, která přivezla do Evropy první fenku sezamové barvy.
Hokkaido
V Japonsku se traduje, že toto plemeno doprovázelo obyvatele při stěhování z ostrova Honšú na ostrov Hokkaido kolem roku 1140. Hokkaido byl chován hlavně pro lov medvědů, jelenů a další velké zvěře. Jeho tělesná konstituce mu dovoluje přežít kruté mrazy a sněhové bouře. Barva Hokkaida může být sezamová, žíhaná, červené, černá, černá se žlutými znaky nebo bílá. Zajímavostí je i to, že plemeno má modrý jazyk.
Kai
Tím, že si je většina těchto plemen velmi příbuzná, tak i Kai pochází ze středně velkých psů. Samostatně se vyvíjel v prefektuře Jamanaši, která je obklopena horami. Plemeno má tak typické znaky psa žijícího v horách, tedy silné končetiny, mohutnou stavbu těla a pozoruhodně vyvinutá hlezna. Kai je nezaměnitelný svou tygrovanou srstí, která postrádá urajiro. Většina Nippon inu vetšinou nese ocas stočený na zádech, ale Kai má většinou jen srpovitě stočený ocas nad hřbetem.
Shiba
Na rozdíl od ostatních Nippon inu pochází Shiba z malých psů, kteří žili od pradávna v Japonsku. Překlad slova Shiba neznamená oblast, ze které pochází, ale slovo znamená "malý". Shiba je původem také lovecké plemeno, které mělo za úkol lov ptáků a malých zvířat v hornatých oblastech. Podobně jako byly Akity kříženy s ovčáky, tak Shiby byly kříženy se setry a pointry v době, kdy se lov stal v Japonsku sportem. Naštěstí došlo k jeho záchraně, ustálení standardu a šlechtění až do dnešní podoby. Za zmínku stojí jistě i to, že úzký okruh chovatelů v Japonsku se pokouší o obnovení původního vzhledu Shiby, která se od dnešní liší. Toto plemeno nese název Jomonská shiba nebo také Shibaho.